Shrnuti

Tak predne bych se chtel omluvit za to, že mi muj blog maže nekterá interpunkcní znaménka a zpusobuje ruzné chybky v designu apod. Muže za to muj nový blogovací program BlogJet, a nic s tím nenadelám, leda že bych presedlal na jiný program, což stojí cas a nervy.

Vrátit se po peti mesících k deníku, to si žádá menší shrnutí toho, co se celou tu dobu delo. Uprímne receno, nechce se mi to delat príliš podrobne, (navíc: koho by to zajímalo?), takže nahodím jenom pár zajímavých momentu.

Asi dva týdny po posledním zápisu, Ticho po pešine, z ríjna minulého roku, probehly u nás na Kansai Gaidai pulsemestrální zkoušky (nic zajímavého) a pak se jelo s profesorem Scottem na výlet do Hirošimy. Byla to moje první jízda šinkansenem, ale tenhle zážitek brzy prebilo neco jiného: návšteva dost popisného Muzea atomové bomby a procházka kolem ground zero. U takzvaného atomového dómu (obrázek vedle) cloveka celkem zamrazí. Pochmurnou náladu mi zpravila návšteva Miyajimy, nábožensky významného ostrova poblíž Hirošimy. Krome fotek se o Miyajime dá napsat snad jenom to, že je tam krásne a je zakázáno tam rodit nebo umírat.

Co dál? Listuju si svým diárem z minulého roku a narážím na zápis „Prison Trip“. V rámci dalšího kurzu profesora Scotta jsme navštívili japonskou veznici. Vevnitr bylo zakázáno fotit, což je velká škoda. Kdybych to mel krátce popsat slovy: kdybych si mel vybrat mezi ceským a japonským vezením, tak sice váhám, ale nakonec beru to ceské. Proc? Jsem moc pohodlný. Japonci príliš nezavírají (vetšinou stací omluva – nekecám), ale když už, tak to není žádný med. Ve veznici se netopí, i kdyby nebyla preplnená, nemají tam vezni moc místa, a protože je preplnená, v podstate leží jeden na druhém. A co víc: všichni musí bez vyjímky pracovat, od rána až skoro do vecera. Veznice jsou v Japonsku soucástí ekonomiky a z výdelku svých manufaktur zcasti pokrývají své náklady na provoz. Systém je to rozhodne zajímavý.

Když už jsem u aktivit Dr Scotta, tak zmíním i prednášku o cínské cenzure internetu, kterou pro nás zorganizoval. Ethan Gutmann (kterého jsem pozdeji videl mluvit na CNN, takže žádný bécko), jinak autor knihy Losing the New China, nám dal asi dvouhodinovou prednášku o tom, jak cínská komunistická strana požádala-donutila firmy ze západu, aby jí ušily na míru cenzurovatelný internet. Nekteré do toho zprvu nešly (napr. Microsoft!), ale jak dnes víme, netrvalo dlouho a Cínská komunistická strana dostala to, co chtela.
Nedávno jsem nekde cetl nebo slyšel cínskou oficiální obranu této cenzury. Uvádí se v ní, že stejne jako napr. USA monitoruje internet, aby získala informace o teroristech, CLR monitoruje internet, aby získala informace o zlocincích. To zní fér, ovšem neuvádí se, kdo je v Cíne považován za zlocince – napr. clovek, který na svoji stránce byt jen zmíní Falun Gong nebo nedej bože mluví o demokracii? Druhá cást oficiálního zduvodnení byla ješte smešnejší: cenzuruje se prý hlavne pornografie a veci ohrožující morálku. Nevím nevím. V Cíne jsem shodou okolností byl, a nemohl jsem se dostat ani na stránku BBC nebo wikipedie (všeobecná encyklopedie spravovaná uživateli). Je snad zpravodajství BBC pornografické?

Dnešní zápis se mi zdá dlouhý až až, takže výlet po orientu si nechám na príšte.